Blog Josefa Kaliny: Jak vyzrát na zrádný pískový kráter

0 3

Řeknu vám, že se těm mým klukům vůbec nedivím. Sedí poprvé na startu světového závodu, kolem se promenuje hromada slavných jmen a značek a před námi se vrší do nedohledna hory písku, ve kterém se nedá ani kloudně chodit. První velká dakarská etapa je vždycky silný útok na psychiku.

Martin se Šikim se tváří vyrovnaně. Vepředu všichni letí, jakoby to ukradli, a to je oba trochu straší, trochu provokuje.

“Klídek,” říkám. “Za pár kopečků budou běhat s lanama a lopatama.” A taky že jo!

Duny jsou rozryté jako od divokých prasat a všude někdo pilně pracuje, nebo mává popruhem v domnění, že kamioňáci závodí pro jejich obsluhu. Jsou to taky většinou nováčci a ještě nepochopili, že my v náklaďácích si jedeme vlastní závod.

Jde to skvěle až do místa, které si získá neblahou přezdívku “kráter.” Je to asi dvěstěmetrové údolí obklopené ze všech stran prudkými písečnými svahy. Po jednom takovém svahu tam všichni sjeli a teď jsou v pekle. Otázka zní: proč tam všichni včetně nás vjeli? Odpověď je zapeklitá a vyžadovala by několikastránkovou studii o jízdě ve velkých dunových polích. Tak zjednodušeně.

Protloukáte se dost rychle kopci písku vždycky na hraně rizika převrácení, zapadnutí nebo zabloudění a najednou vede stopa do další hory.

Zdroj: Blog Josefa Kaliny: Jak vyzrát na zrádný pískový kráter

Tagged with:

Similar articles

Přidat komentář

You must be logged in to post a comment.